25. narozeniny!!!! Hrůza, jak ten čas letí :D

9. dubna 2012 v 11:07 | Didi |  ♥Jesse McCartney♥
Málem jsem na to úplně zapomněla. Kdybych si před chvílí neotevřela osobnosti.cz tak bych vůbec nezjistila, že má Jesse narozky... Nechápu, se mi to mohlo stát! :D No nevadí, naštěstí jsem si to připomenula a tak........

♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥
 

Něco na něm je...

1. srpna 2011 v 19:52 | Didi |  ♥Filmy a seriály♥
Přesně tak... NĚCO na něm je...
A o kom mluvím??? Přeci o Dr.Ludském! Jasně, vypadá tak trošku jako gorila, je to neskutečný hulvát a sprosťák, ale to je Dr. House taky, ne? No nic... nepleťme tady Gregoryho... Ludsky je sice na jednu stranu strašný, ale na druhou je to borec... my vždycky s mamkou slintáme ( xD ) nad jeho postavou... nojo, má trojúhelník! :D
Říkala jsem si, že to bude opičárna na již zmíněného Gregoryho House, ale zaujalo mě to a teď se koukám skoro na každý díl. Dneska jde další... Líbí se mi na tom, že díly na sebe nenavazují. To je moc fajn. A celkem je ten seriál ... cool! :D
Tak pokud jste ten seriálek ještě nepozerali, tak neváhejte a zapněte si primu ;)
Tady je pár fotek...




Tak, a je to!

31. července 2011 v 12:58 | Didi |  ♥Me & blog♥
Jojo... to se něco slíbí a pak se to "nějak" zapomene.... Všechny knížky, které jsem tady měla zapsané na prázdninové čtení, mám již přečtené, přečetla jsem ještě jednu novou knížku a teď čtu další - má dva díly...
Vůbec nestíhám! Dneska tu slíbené MEMENTO určitě nedám, zítra asi taky ne... v úterý mám mít taky na pilno a ve středu...? To by snad šlo... Když budu mít chvilku čas, začnu to přepisovat do noťasu... Všechny knížky, které jsem o letošních prázdninách přečetla, jsou skvělé a já se CHCI s vámi o ně podělit... takže se musím snažit, to všecko nějak stihnout... :D
Tak pa :O*
 



Nový začátek - z holky v upírku

24. července 2011 v 15:13 | Didi |  ♥Me & blog♥
Věděla jsem, že příjde. Už mě informovali lovci. Hlídali celý můj dům. Bylo jich tam 6. Říkala jsem si, že se nic nemůže stát. "Jsou lovci upírů, jsou lovci upírů," šeptala jsem si pořád dokola. "Nic se mi nemůže stát. Jsou lovci upírů, jsou lovci, je jejich poviností mě před ním ochránit. Zvládnou to, je to jejich práce. Nebude to první upír, kterého zabijou, přece!" šeptala jsem si dál. Seděla jsem na posteli, peřinu omotanou kolem sebe a nohy jsem si tiskla k hrudi. Pomaloučku jsem se pohupovala dopředu a dozadu, byla mi strašná zima. "Jsou lovci. Je jich tam hodně, zvládnou to. Musí!" Trhla jsem sebou a málem vykřikla, jak jsem se lekla. Dveře od mého pokoje se se zavrzáním otevřely. "Klid, Gwen, to jsem já." Oddychla jsem si, jakmile jsem uviděla tu jeho zlatavou čupřinu. "Calebe! Tys mě vyděsil!" "Promiň," hlesl a sklonil oči. "Ne, to je v pořádku, neseš mi nějaké zprávy?" zeptala jsem se a zadržela dech. Bála jsem se, co mi řekne. Přikývl. "Poslouchám," řekla jsem. "Jsou dvě. Jedna špatná a druhá dobrá. Kterou první?" Vzdychla jsem. Doufala jsem, že budou jen dobré zprávy. "Tak začni tou dobrou." Znova přikývl. "Dobrá zpráva je, že se zatím neukázal. Nikdo. Nikde. Všechno je v naprostém pořádku. A ta špatná..." odmlčel se. "Vyklop to, honem," pobídla jsem ho. "Ta špatná je, že... že není sám." "Cože?" vyjekla jsem. "Přesně tak, není sám. Je jich asi deset." Zalapala jsem po dechu. "Gwen, neboj, to... to bude v pohodě. My je zvládnem, neboj!" "Nemůžete tu zůstat! Všechny vás zabijou a mě pak taky! Celá akce bude k ničemu! Proč promarnit sedm životů, když může zemřít jen jeden člověk. Jen já! Nedovolím vám tu zůstat! Ne! To nejde, oni vás zabijou! Všechny!" Po tvářích se mi kutálely slzy. Caleb ke mě hned přiskočil a vzal do náruče. "Neboj Gwen, my je zvládnem! Je nás sice o čtyry míň, ale... nedovolím, aby se ti něco stalo!" "Calebe, nemáte žádnou šanci!" "No a co? Budeme bojovat! Nějak to dopadne, ale nechat tě tady... jen tak, bez ochrany? Na to zapomeň! Ať se ti to líbí nebo ne, my se odsud nehnem!" Zvedl se z postele a zamířil ke dveřím. Zastavil se před nimi, ale na mě se neohlédl. "Kdyby... kdyby se přece jen něco..." selhal mu hlas. Zhluboka se nadechl. "Kdyby se přece jen něco stalo, chtěl bych, abys věděla, že, že jsem tě měl vždycky rád." Jen co to dořekl, bleskově otevřel dveře, vyskočil na chodbu, zavřel za sebou a byl pryč. "Já tebe taky," řekla jsem a dala se znova do pláče. Byla jsem vyčerpaná a unavená a tak jsem za chviličku usla. Připadalo mi, že můj spánek trval tak tři minuty. Probudily mě hlasité rány, řev a křik. Přišli, napadlo mě. Už jsou tady, určitě! Neodvážila jsem se jít k oknu. Bála jsem se, co uvidím. Nesnesla bych pohled na to, jak upíři zabíjí lovce. Jak zabíjí Caleba... Uslyšela jsem jemné zavrzání schodu. Takže už pro mě někdo jde, pomyslela jsem si. Je to jasný, za chvíli umřu. Jen ať je to rychlý a bezbolestný, prosím!!! Doufala jsem, přála jsem si, abych se pak setkala s Calebem. Pokud existuje nějaké to nebe, nějaký ráj, ať se tam prosím dostanu a ať je tam i Caleb a ostatní lovci, kteří neuspěli. Chci toho Calebovi ještě tolik říct, tak prosím, aspoň jednu věc mi splňte! Dveře se začly otevírat. Na prahu stála vysoká, mohutná postava. "Ahoj, kočičko," řekl mi. Zrychlil se mi tep. Tak, teď to příjde. Teď umřu. "Neboj se, nebude to moc bolet," utěšoval mě. Ještě pořád stál za prahem, pořád na chodbě, takže jsem mu neviděla do obličeje. "To doufám," hlesla jsem. Rozešel se ke mně. Vypadal tak na pětatřicet. Nakrátko ostříhané černé vlasy a výrazné rudé oči. "Gwen, žejo?" zeptal se. "Jo," odpověděla jsem mu stručně. "A ty?" Musela jsem sebrat hodně odvahy, abych mu tykala. Zachechtal se. Byl to hluboký, strašidelný smích. Po zádech mi projel mráz. "Basim, jméno mé." "Takže Arab?" hádala jsem podle toho divného jména a jeho snědé pleti. Ani jsem nevěděla, proč mu kladu otázky. To se opravdu bojím zemřít? Nic na tom nemůže být. Lidi umírají denně. Znova se zasmál. "Jojo, Gwen, seš chytrá. Bude tě škoda," uchechtl se a rozešel se ke mně. "Počkej!" vykřikla jsem. Nezastavil se. "Co... co ti venku? Co lovci? Zeptala jsem se. Zvenčí se stále ozývaly rány, nadávky a výkřiky. Zavrčel. "Co je ti po tom?" "Jsou to mí přátelé! Chci vědět, jak na tom jsou!" Mlčel. Divila jsem se, jak se dokázal tak ovládat. Jeho oči úplně žhnuly, viděla jsem na něm, že se celý třepe na to, aby mě zabil, ale zatím to neudělal. Vyčkával, zatím mi odpovídal. Teď mlčel. Asi přemýšlel, co mi má říct. "Nepřipadá mi, že je to těžká otázka," rýpla jsem si a byla u toho podělaná strachy. Znova zavrčel a vycenil zuby. "Ti chlapečci nemají proti nám šanci. Jak jsem se hnal do baráku, zabil jsem nejmíň dva." Vypadalo to, jako by se chlubil. Nenáviděla jsem ho! Chtěla jsem popadnout lampičku z nočního stolku vedle mé postele, ale došlo mi, že by to bylo k ničemu. Je to upír, nesmrtelný. "Jsi odporný! Vy všichni!" zařvala jsem na něj. Poslední úšklebek. Pěvně mě chytil, nahnul se ke mně a... kousl. Vykřikla jsem. Bolelo to, ale nebylo to silnější než můj hněv. Snažila jsem se ho od sebe odtlačit, ale bylo to jako tlačit do silné betonové zdi - zbytečné! Po nějaké době jsem omdlela.

Probudila jsem se. Otevřela oči a rozhlédla se. Tak tohle je ten slavný ráj? zeptala jsem se sama sebe. Zvedla jsem se. Připadalo mi, že jsem to udělala nějak moc rychle. Co to se mnou je? Slyšela jsem šumění stromů. Slyšela jsem, jak nějaký malý lístek dopadl na cestu před naším domem. Co se to děje? Byla jsem k smrti vyděšená. Rozběhla jsem se k zrcadlu v mém pokoji. Ano, jasně, tohle byl můj pokoj. Nejsem mrtvá, ale jak to? K zrcadlu jsem se dostala za půl sekundy. Naskytl se mi zajímavý obraz. Byla jsem to já, ale jakoby vylepšená verze. Měla jsem jasnější pleť, zvýraznily se mi křivky ve tváři a měla jsem... rudé oči. "Ne!" vykřikla jsem. Takže jsem se stala jednou z nich! To není možné! Vystřelila jsem, a to doslova, z pokoje a řítila se dál, až k vchodovým dveřím našeho domu. Bála jsem se je otevřít, ale nakonec jsem to udělala. Každý můj pohyb byl jistější, rychlejší a elegantnější, než kdy dřív. Vyšla jsem ven a nevěřícně koukala. Všude kolem byly kaluže krve a těla. Seběhla jsem po schodech neuvěřitelnou rychlostí - tak na to si budu muset nějakou dobu zvykat. Sklonila jsem se nad prvním tělem. Byl to Noah, řekněme vůdce lovců v naší oblasti. Chyběla mu ruka a na krku měl odpornou ránu. Až těď jsem zjistila, co to byl za pocit, který jsem cítila u sebe v pokoji. Potřebovala jsem krev. Stala se ze mě bestie. Teď budu vraždit nevinné lidi... NE! Nebudu zabíjet lidi, co nic neudělali! Budu si hledat ty špatné lidy, ty, kteří udělali něco hrozného - vrahy, zloděje... Jo, to přesně budu dělat! Teď jsem ale cítila, že krev nepotřebuju. Musela jsem zjistit, koho jsem ztratila. Šla jsem dál. Opět poněkud rychle. Našla jsem další dva mrtvé lovce. To není možný! Tihle měli děti! Pokračovala jsem v prohlížení bezvládných těl. Bála jsem se okamžiku, kdy najdu jeho... Caleba. Viděla jsem nějakou neznámou ženu. Určitě to byla upírka. Našla jsem další, tentokrát brunetku. Ta to taky nepřežila. Ještě jednoho neznámého chlapa a pak další dva lovce. Už jich bylo pět. Noah, Tom, Harold, Max a Diego - ten byl z Itálie a byl u nás teprve půl roku. Ale kde je... Caleb? Hledala jsem všude. Díky mé rychlosti a nových, lepších smyslů jsem prohledala okruh dvou kilometrů. Hledala jsem všude, ale nic jsem nenašla. Trvalo mi to jen chviličku. Ani mě nikdo nemohl vidět. Byla jsem jen rozmazaná šmouha řítící se ulicemi a hledající svou lásku. Ano, milovala jsem Caleba už od mala. Nikdy jsem mu to ale neřekla. Vrátila jsem se zase zpátky k našemu domu a znova procházela mrtvé. Co kdybych se přehlédla? Potřebovala jsem vědět, jestli žije, nebo je mrtvý. Nebyl tam. Sedla jsem si na schody vedoucí k našemu domu a hlavu schovala do dlaní. Nevím, jak dlouho jsem tam seděla. Žízeň, nebo co jsem to vlastně pociťovala, byla čím dál tím větší, ale já si jí nevšímala. Vzpomínala jsem jen na Caleba a na mou mamku, jestli je v pořádku, jak mi lovci slibovali. Schovali ji v úplně jiném státu, daleko ode mě, aby jí nemohly ty bestie ublížit. A teď je jednou z těch bestií i její dcera. Ještě jsem nepotkala člověka, ale i tak jsem nějak cítila, že by to nedopadlo dobře. Nemohla jsem ji teď v nejbližší době navštívit. Musí nějakou dobu počkat. Několik měsíců, možná let. V tom jsem za sebou uslyšela kroky. Okamžitě jsem byla na nohou, vycenila jsem zuby a z hrdla se mi vydralo zavrčení. Ani jsem nevěděla, jak jsem to udělala. Byla jsem překvapená sama sebou. Stála jsem i v takové zajímavé pozici. Asi abych mohla co nejrychleji a nejefektivněji zaůtočit. Nikoho jsem ale neviděla. Za mými zády praskla větvička. Zase jsem se rychle otočila a... spatřila něco neuvěřitelného. Přede mnou stál Caleb. Mnohem vyšší a silnější, než kdy dřív. Kdysi býval hezký, ale teď byl nádherný. "Calebe!" hlesla jsem. "Gwen!" zašeptal a rozběhl se ke mě.
Začal mi nový život. Ztratila jsem spoustu kamarádů, na nějakou dobu svou matku a v podstatě samu sebe. Už nikdy nebudu taková, jako dřív. Ale neztratila jsem Caleba. To bylo pro mě důležité. "Teď jsme někdo jiný, začínáme úplně od začátku," řekl mi za pár minutek, když jsem se ho konečně pustila z křečovitého objetí. "Tak, kde bys chtěla bydlet?" zeptal se mě a věnoval mi zářivý úsměv s trochu špičatějšími špičáky, než kdysi míval.

pozn. autora: Já vím, je to trochu delší, ale snad se vám to bude aspoň trošičku líbit.

KORUNNÍ - ČOKOLÁDOVÁ

18. července 2011 v 18:53 | Didi |  ♥Me & blog♥
No, jsem na to zvědavá. V LIDLU ji mají za 8,90 - myslím teda :D
KORUNNÍ čokoládová... jak to asi může chutnat? Já mám čokoládu ráda, ale nebude tohle trochu moc? No, uvidíme ;)
A co vy? Zkusíte ji taky?
Ještě je taky KORUNNÍ kávová, ale tu fakt zkoušet nebudu! :D Kávu bych možná vypila, ale minimálně se sedmi kaostkami cukru! :DDDD

Velký! vanilkový

18. července 2011 v 18:48 | Didi |  ♥Me & blog♥
Ta věc stojí přede mnou, koukám na ni a zvedá se mi žaludek. No tak jo, není to tak hrozný, ale moc mi to nechutná. Vím, že tohle bych říkat neměla. "Co by za to děti v Africe daly?" Jo, sama to říkám svým spolužákům, kteří nad vším ohrnují nos. Hlavně některé holky... No, já vím, že bych taková neměla být, ale když já si nemůžu pomoct. Prostě některé věci mi nechutnají. Mamka mi řekla, že si mám vzít z ledničky PRIBINÁČKA. Je vanilkový. Asi tak před měsícem jsem měla čokoládového a ten byl dobrý. Říkala jsem si, že mi bude chutnat i tenhle... Ale ne e...
Je to zvláštní. Spousta lidí dá přednost vanilkové zmrzlině před čokoládovou. Kluci od nás ze třídy to dělají běžně. "Vanilková je nejlepší! Nechápu, jak si můžeš dát čokoládovou, když maj vanilku! Seš divná!" Jo? Tak já jsem divná? Čokoláda chutná skoro (říkám skoro, protože opravdu znám lidi, kteří nemají čokoládu a cukr vůbec rádi) všem, ale vanilková je zvláštní příchuť. A právě proto je mi divné, že jí dávají přednost před lahodnou, sladkou čokoládovou.
To samé je s bílou čokoládou a mléčnou. Já prostě bílou nemám ráda. Ani mamka ne. Nechutná mi, je mi z ní zle. Je pro mě prostě hnusná. Ale když chutná víc jak půlce mé třídy, tak co? Je mi to jedno... To je to samé, jako když někdo jí a nejí houby. Mě nevadí, ale blondýnky u mě ve třídě by to nevzaly do pusy. Připadá jim to slizké, okay, holky, ale proč vanilková zmrzlina před čokoládovou a bilá před mléčnou? Jasně, každý má úplně jiné chutě, ale já to nechápu. :D
A asi nikdy nepochopím....
Je to zřejmě to samé, jak blondýnky nechápou, jak můžu jíst ty "odporné, hnusné, slizské" houby.

IT ALL ENDS

13. července 2011 v 15:13 | Didi |  ♥♥Harry Potter♥♥
Nemůžu tomu uvěřit!

Zítra se chystám do kina na POSLEDNÍ DÍL HARRYHO POTTERA. Pamatuji si, jako by to bylo včera, co jsem poprvé otevřela knížku, která mi změnila život. Jasně, teď se někdo určitě chytá za hlavu, že je to jen teď, až budu velká, budu mít děti, rodinu, práci, tak to bude úplně jiné. Já ale tak nějak cítím, že nebude. Harry, Ron a Hermy se mi vryli do paměti a do srdce. Jsou jako tetování - jdou sice odstranit, ale těžko a moc to bolí. Mně se tato tetování líbí. Nechám si je.

To přirovnání s tetováním mě napadlo zrovna teď - jen tak - ale včera večer, když jsem usínala, mě napadlo, že bych si mohla nechat někam dát tenhle nesmývatelný obrázek. Napadl mě blesk - tvar Harryho jizvy. Chtěla bych to někam, kde by to jen tak nešlo vidět a že bych to kdykoli, bez ohledu na počasí, dokázala zakrýt. Zatím mě nenapadá kam a vůbec - je to praštěné, takhle si zohyzďovat tělo :D

Je to opravdu neuvěřitelné, připadalo mi, že harry je nesmrtelný. Že se budou točit pořád další a další díly a nikdy to neskončí. Vůbec mě nenapadlo, že už se točí šestý díl. Pak byl najednou v kinech, já se nad tím rozplývala, protože se mi to moc líbilo. Prásk! Najednou tu byla další pecka - Relikvie smrti, část první. Dlouho jsem se tak u filmu nenasmála! Bylo to úžasné. A teď, posledních pár týdnů, mi to všechno dochází. Obrázky na netu kam se podívám, upoutávky místo reklam na streamu, v televizních novinách, na seznamu... Prostě je to všude. (Mohli by dát zítra nějaký fajn obrázek zítra na google. Třeba místo "elka" tam dát kouzelnickou hůlku nebo koště atd.)

A najednou to končí? Už další díl nebude? (ikdyž Rowlingová něco říkala na premiéře v Londýně, že by možná napsala další díly...)

Je to neuvěřitelné!
Po tolika letech...
Všechno to končí
It all ends


Prázdninové čtení

9. července 2011 v 10:32 | Didi |  ♥Knížky♥
Ahoj. Jsou prázdniny, většina z vás jede někam na dovolenou, k moři, na chatu, nebo do USA, jako můj bývalý spolužák. Je hrozné říkat slovo "bývalý"... No, ale to teď sem plést nebudu. Zkrátka většina z vás má prázdniny naplánované. Například můj nejlepší kamarád to má přímo rozvhrnuté podle data. Musela jsem se smát, když mi říkal přesně kdy a kde bude v určitý čas :D Já jsem se ale rozhodla, že budu co nejvíce doma! Chtěla bych se trošku poposunout se psaním své knihy, chtěla bych napsat pár kratších příběhů nebo jednorázovek. Zajít do stáje, pomazlit se s novým hříbátkem, skouknout nějaký film, jit spát, ráno se probudit do krásného slunného letního dne a číst si. To pedevším. Na svém stole mám hromádku knížek, které bych za prázdniny chtěla přečíst. Jsou čtyři... Postupně sem budu psát, o čem knížky jsou a jak se mi (až je přečtu) líbily. Celkem se na to těším... Tady mám jejich seznam. Třeba se inspirujete a nějakou z nich si koupíte a přečtete :)

1) MEMENTO - tuhle knížku jsem dočetla přesně před koncem školního roku a myslím, že by bylo fajn, kdyby se o ní zmínila. Proto ji budete mít hned v dalším článku a to PRÁZDNINOVÉ ČETNÍ - MEMENTO. (Takhle budou označeny všechny knížky, o kterých budu psát. Teda aspoň ty, které budou zařazeny do toho prázdninového čtení :D )

2) ŠKOLA NOCI - VYHOŘELÁ - dočteno

3) V KŮŽI SUPERMODELKY - právě čtu

4) VE TVÉM POKOJI

5) DVĚ ZRCADLA
Nemůžu říct, na kterou se těším nejvíce. Lákají mě všechny. Snad budu dost rychle číst (cca 40 str./h), abych to do konce prázdnin stihla :D

Tak se mějte a určitě si nenechte ujít mé povídání o těchto úchvatných knížkách!

Didi :)

Film - poradíte mi, prosím???!!!

8. července 2011 v 10:38 | Didi |  ♥Me & blog♥
Ahoj. Včera jsem úplnou náhodou narazila na stránku, kde hádate pomocí obrázků filmy. Vždycky vám tam vyskočí nějaká fotka a vy musíte do okýnka napsat nazév filmu, ze kterého ta fotka je. Filmů je tam opravdu hooooodně a i spousta lidí navštivuje tuto stránku. Já mám uhádlých jen pár filmů - něco kolem stovky. Jsou ale i borci, co mají třeba filmů přes 9000! :D
No a já jsem tam narazila na tuhle fotku:
i kdybych se zbláznila, tak si nevzpomenu, z jakého je to filmu. Víte, mě momentálně ani nejde o to, abych ten film uhádla a dostala další bod. To ne. Já jen vím, že jsem ho kdysi viděla a chtěla bych se na něj podívat znova, jenže nemůžu, protože nevím, jak se jmenuje. Už si ani nepamatuji o čem to bylo....
Tak kdyby si někdo vzpoměl na jméno filmu, ze kterého je tenhle obrázek, budu mu moc vděčna! Snad se najde někdo, kdo napíše do komentů... Díky moc!

Didi :)

Kam dál